TSK · Žalmy 110:7

Tedy otevřel Bůh skálu v Lechi, i vyšly z ní vody, a napil se; i okřál, a jako ožil. Protož nazval jméno její studnice vzývajícího, kteráž jest v Lechi až do dnešního dne.

Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Protož takto praví Hospodin zástupů o prorocích těchto: Aj, já nakrmím je pelynkem, a napojím je vodami jedovatými; nebo od proroků Jeruzalémských vyšla poškvrna na všecku tuto zemi.

Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

Snažujíce se tomu vyrozuměti, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké slávě za tím jdoucí.