TSK · Žalmy 25:7

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Přednímu z kantorů, žalm Davidův,

Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.

Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.

A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kteroužto zamiloval nás,

Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,