TSK · Žalmy 92:6

Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

I to od Hospodina zástupu vyšlo, kterýž jest divný v radě, a veleslavný v skutku.

Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.

I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?