TSK · Žalmy 19:8

Když mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně, a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho.

Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest.

I veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a děvka tvá, i Levíta, kterýž by byl v branách tvých, a příchozí, sirotek i vdova, kteříž by byli u prostřed tebe, na místě, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jména svého.

Také ustanovení a úsudků, i zákona a přikázaní, kteráž napsal vám, ostříhati budete, plníce je po všecky dny, a nebudete ctíti bohů cizích.

Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá.

Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?

Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.

Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.

Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.

Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem,

Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil.