TSK · Žalmy 65:9

Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; nebo požehnal mu Hospodin.

Ale země, do kteréž vy jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země hornatá, mající i údolí, kteráž z deště nebeského svlažována bývá vodou,

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.

Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.

Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.

I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

I ukázal mi potok čistý vody živé, světlý jako křišťál, tekoucí z trůnu Božího a Beránkova.