TSK · Žalmy 91:1

I odpověděl bodlák dříví: Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále, poďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.

Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah.

Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohně v noci; nebo nad všecku slávu bude zastření.

Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.

Budu jako rosa Izraelovi, zkvetne jako lilium, a hluboce vpustí kořeny své jako Libán.