Hodinové modlitby

Úvod každé hodiny

Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha

jeden Bůh. Amen.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, požehnej. Amen.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

OTČENÁŠ

A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

Modlitba díkůvzdání

Děkujme dobročinnému, milosrdnému Bohu, Otci našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista, neboť nás zastřel, pomohl nám, ochránil nás, přijal nás k Sobě, slitoval se nad námi, podepřel nás a přivedl nás k této hodině. Prosme jej také, aby nás v tento svatý den i po všechny dny našeho života zachoval v naprostém pokoji. Pán Bůh náš Všemohoucí.

Pane, Bože Všemohoucí, Otče našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista, děkujeme Ti za všech okolností, za vše a ve všem; neboť jsi nás zastřel, pomohl nám, ochránil nás, přijal nás k Sobě, slitoval se nad námi, podepřel nás a přivedl nás k této hodině.

Proto prosíme a žádáme z Tvé dobroty, Milovníku lidí: uděl nám, abychom dokonali tento svatý den i všechny dny našeho života v pokoji a v bázni před Tebou. Každou závist, každé pokušení a každý čin ďábla, úklady zlých lidí a povstání viditelných i neviditelných nepřátel od nás i od všeho Tvého lidu i od tohoto svatého místa odstraň. To, co je dobré a užitečné, nám daruj. Neboť Ty jsi dal nám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele. A neveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého.

Skrze milost, slitování a milování lidí jednorozeného Syna Tvého, našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista; skrze něhož Tobě náleží sláva, čest, moc a klanění, s Ním i se Svatým, životodárným a Tobě rovným Duchem Svatým, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

ŽALM 50

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Začátek modlitby (Pojďme klanět se – Apoštol – Z víry církve):-

Pojďme klanět se: Pojďme klanět se, pojďme prosit Krista, našeho Boha. Pojďme klanět se, pojďme žádat Krista, našeho Krále. Pojďme klanět se, pojďme se přimlouvat u Krista, našeho Spasitele. Náš Pane Ježíši Kriste, Slovo Boží, náš Bože, na přímluvu svaté Marie a všech Tvých svatých, zachovej nás a dopřej nám dobrý začátek. Smiluj se nad námi podle své vůle navěky. Noc pominula; děkujeme Ti, Pane, a prosíme, abys nás v tomto dni zachoval bez hříchu a vysvobodil nás.

Apoštol z listu Efesanům (4,1–5): Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste žili způsobem hodným povolání, k němuž jste byli povoláni, se vší pokorou, mírností a trpělivostí, snášejíce se navzájem v lásce, usilujíce zachovat jednotu Ducha v poutu pokoje: jedno tělo a jeden Duch, jako jste byli povoláni k jedné naději svého povolání. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Z víry církve: Jeden je Bůh, Otec všech. Jeden je také jeho Syn, Ježíš Kristus, Slovo, který se vtělil, zemřel a třetího dne vstal z mrtvých a spolu s Ním nás pozdvihl. Jeden je Duch Svatý, Utěšitel, jediný v osobě, vycházející z Otce, jenž očišťuje celé stvoření. Učí nás klanět se Svaté Trojici v jediném Božství a jediné přirozenosti; chválíme ji a dobrořečíme jí na věky. Amen.

ČTENÍ Z LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA EFESANŮM (4,1–5)

Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

Modlitba jitřní tohoto požehnaného dne, přináším ji Kristu, svému Králi a Bohu, a prosím jej, aby mi odpustil mé hříchy.

z žalmů našeho otce Davida proroka, jehož požehnání budiž nad námi. Amen.

Ranní modlitba požehnaného dne,

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Ze žalmů našeho otce Davida, proroka a krále,

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

ŽALM 1

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

ŽALM 2

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

ŽALM 3

Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

ŽALM 4

Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.

Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. [ (Psalms 4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. ]

ŽALM 5

Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.

Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]

ŽALM 6

Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]

ŽALM 8

Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův.

Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. [ (Psalms 8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! ]

ŽALM 11

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

ŽALM 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

ŽALM 14

Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.

Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.

Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.

Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.

Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

ŽALM 15

Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?

Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.

Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.

Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.

Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

ŽALM 18

Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]

ŽALM 24

Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.

Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.

Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.

ŽALM 26

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

ŽALM 62

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

ŽALM 66

Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.

Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.

Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.

Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.

Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.

Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.

Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.

Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.

Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,

Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.

Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.

Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.

Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.

Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

ŽALM 69

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

ŽALM 112

Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.

Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.

Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.

Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.

Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.

ŽALM 142

Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

SVATÉ EVANGELIUM PODLE SVATÉHO JANA (1,1–17)

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

V něm život byl, a život byl světlo lidí.

A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.

Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.

A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.

Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.

Pokoj tobě

Pokoj tobě. Prosíme tě, svatá, slávou naplněná, vždycky Panno, Bohorodice, Matko Kristova: vznášej naše modlitby k tvému milovanému Synu, aby nám odpustil naše hříchy.

Pokoj té, která jsi nám porodila pravé Světlo, Krista, našeho Boha, svatá Panno; pros Pána za nás, aby učinil milosrdenství našim duším a odpustil nám naše hříchy.

Panno Maria, Bohorodice, svatá a věrná přímluvkyně lidského rodu, přimlouvej se za nás před Kristem, kterého jsi porodila, aby nám dopřál odpuštění našich hříchů.

Pokoj tobě, Panno, pravá Královno; pokoj chloubě našeho rodu; porodila jsi nám Emmanuela. Prosíme tě: rozpomeň se na nás, věrná prostřednice, před naším Pánem Ježíšem Kristem, aby nám odpustil naše hříchy.

Začátek vyznání víry

Zvětšujeme tě, Matko pravého Světla, a velebíme tě, svatá Panno, Bohorodice, neboť jsi nám porodila Spasitele světa; přišel a spasil naše duše.

Sláva Tobě, náš Pane a Králi, Kriste, slávo apoštolů, koruno mučedníků, jásote spravedlivých, stálosti církví, odpuštění hříchů.

Zvěstujeme Svatou Trojici, jediné Božství; klaníme se jí a velebíme ji. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, požehnej. Amen.

Poté se modlící modlí:

Pane, vyslyš nás a smiluj se nad námi a odpusť nám naše hříchy. Amen.

(Pane, smiluj se) 41×

Κύριε ἐλέησον Kyrie eleison (Pane, smiluj se) 41krát

Svatý, svatý, svatý

Svatý, svatý, svatý, Hospodin zástupů. Nebe i země jsou plny Tvé slávy a Tvé cti. Smiluj se nad námi, Bože Otče Všemohoucí. Svatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, Bože mocností, buď s námi, neboť nemáme v našich souženích a úzkostech jiného pomocníka mimo Tebe.

Rozvazuj, odpusť a promiň nám, Bože, naše nepravosti, které jsme spáchali z vůle i bez vůle, které jsme učinili vědomě i nevědomě, skryté i zjevné. Pane, odpusť je nám pro své svaté jméno, které je nad námi vzýváno. Podle Tvého milosrdenství, Pane, a ne podle našich hříchů.

A učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích..

Rozhřešení

Pane, Bože mocností, jenž jsi před věky a přebýváš na věky, který jsi stvořil slunce k jasu dne a noc k odpočinutí pro všechny lidi, děkujeme Ti, Králi věků, že jsi nás provedl touto nocí v pokoji a přivedl nás k počátku dne.

Proto Tě prosíme, náš Králi, Králi věků: ať nám zazáří světlo Tvé tváře a ať se na nás rozlije jas Tvého božského poznání. Učiň nás, Pane, syny světla a syny dne, abychom prožili tento den v spravedlnosti, čistotě a dobrém řádu, a tak dokonali zbytek dní svého života bez klopýtnutí. Skrze milost, slitování a milování lidí jednorozeného Syna Tvého Ježíše Krista a dar Tvého Svatého Ducha. Nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Další rozhřešení

Ty, jenž dáváš povstat světlu a vysíláš je, jenž necháváš své slunce vycházet nad dobrými i zlými, který jsi učinil světlo, jež ozařuje všechen svět: osvěť naše mysli, srdce i porozumění, Pane všeho. Dopřej nám v tomto přítomném dni Tě těšit. Ochraňuj nás ode všeho zlého, od každého hříchu a od každé protivenství mocností – skrze Krista Ježíše, našeho Pána. Požehnaný jsi s Ním i se Svatým, životodárným a Tobě rovným Duchem Svatým, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Prosba modlená na konci každé hodiny

Smiluj se nad námi, Bože, potom se nad námi slituj. Ty, jenž jsi v každé době a v každé hodině, na nebi i na zemi, klaněn a oslavován, Kriste, náš dobrý Bože, dlouho shovívající, mnohomilosrdný a velmi slitovný, jenž miluješ spravedlivé a smilováváš se nad hříšníky, z nichž já jsem první; Ty, který nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil; Ty, který voláš všechny ke spáse pro příslib budoucích dober:

Pane, přijmi v tuto hodinu i v každou hodinu naše prosby; urovnej náš život, veď nás k plnění Tvých přikázání; posvěť naše duše, očisť naše těla, naprav naše myšlenky, očisť naše úmysly, uzdrav naše nemoci a odpusť naše hříchy; a vysvoboď nás od každého zlého zármutku a sklíčenosti srdce. Obklop nás svými svatými anděly, abychom jejich táborem byli střeženi a vedeni, a tak dospěli k jednotě víry a k poznání Tvé nepostižitelné a neomezené slávy, neboť jsi požehnaný na věky. Amen.

Bože, učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích...