Hodinové modlitby

Modlitba večerní hodiny, která se nazývá Hodina závoje temnoty neboli závoj temnoty (sitár), jejím časem je na samém začátku soumraku noci, a je vyhrazena pro otce mnichy.

OTČENÁŠ

A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

MODLITBA DÍKŮVZDÁNÍ

A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

ŽALM 50

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Požehnaná modlitba závoje,

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

ŽALM 4

Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.

Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. [ (Psalms 4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. ]

ŽALM 6

Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]

ŽALM 8

Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův.

Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. [ (Psalms 8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! ]

ŽALM 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

ŽALM 15

Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?

Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.

Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.

Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.

Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

ŽALM 24

Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.

Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.

Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.

ŽALM 26

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

ŽALM 66

Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.

Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.

Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.

Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.

Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.

Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.

Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.

Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.

Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,

Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.

Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.

Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.

Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.

Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

ŽALM 69

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

Následující žalmy jsou vybrány z 3. hodiny:

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

ŽALM 22

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

ŽALM 29

Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu.

Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.

Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými.

Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností.

Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.

A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.

Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně.

Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes.

Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje.

Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky.

Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.

ŽALM 42

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]

Následující žalmy jsou vybrány z 6. hodiny:

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

ŽALM 56

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

ŽALM 85

Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.

Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.

Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.

Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.

Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.

Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?

Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?

Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.

Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.

Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.

Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.

Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.

Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]

ŽALM 90

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Žalm sto desátý

Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. Berlu moci ti ze Siónu pošle Hospodin: panuj uprostřed svých nepřátel! U tebe bude vláda v den tvé síly, ve svatých skvoucích ránech; z lůna, před jitřenkou, zplodil jsem tě.

Přísahal Hospodin a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. Hospodin po tvé pravici rozdrtí v den svého hněvu krále; bude soudit mezi národy, naplní je mrtvolami, rozdrtí hlavy na široké zemi. Z potoka na cestě bude pít, proto pozvedne hlavu. Aleluja.

ŽALM 96

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.

Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.

Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.

Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.

Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.

Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.

Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.

Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.

Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země.

Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.

Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.

Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,

Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.

ŽALM 109

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

ŽALM 114

Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,

Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.

To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.

Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.

Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?

Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?

Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,

Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.

ŽALM 115

Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

Žalm sto dvacátý devátý

Z hlubin volám k Tobě, Hospodine; Hospodine, vyslyš můj hlas! Nechť jsou Tvé uši pozorné k hlasu mé prosby. Budeš-li, Hospodine, přihlížet k nepravostem, Pane, kdo obstojí? Vždyť u Tebe je odpuštění. Pro Tvé jméno očekával jsem Tě, Hospodine, očekávala Tě má duše na Tvůj výrok. Má duše očekává Pána od stráží jitřních až do noci; od stráží jitřních nechť očekává Izrael Hospodina. Neboť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení; On vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí. Aleluja.

ŽALM 120

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Žalm sto třicátý první

Rozpomeň se, Hospodine, na Davida a na všechen jeho soužený slib, jak přísahal Hospodinu a slíbil Bohu Jákobovu: „Nevstoupím do příbytku svého domu, nevystoupím na lože svého lůžka, nedopřeji svým očím spánek ani svým víčkům dřímotu ani svým spánkům odpočinku, dokud nenajdu místo pro Hospodina, příbytek pro Boha Jákobova.“ Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, našli jsme ji na poli lesa. Vejděme do jeho příbytků, klaňme se u podnoží jeho nohou!

Povstaň, Hospodine, k svému odpočinku, Ty i archa Tvého svatého místa! Tví kněží nechť se oblečou ve spravedlnost a Tví svatí nechť jásají. Pro Davida, svého služebníka, neodvracej tvář svého pomazaného! Hospodin přísahal Davidovi věrnou přísahu a neodvolá ji: „Z plodu tvého lůna posadím na tvůj trůn.“ Budou-li tvoji synové zachovávat mou smlouvu a mé svědectví, které jim učím, budou i jejich synové až na věky sedět na tvém trůnu. Neboť Hospodin si vyvolil Sión, zvolil si jej za svůj příbytek: „Toto je mé místo odpočinku na věky věků, zde budu přebývat, neboť jsem si je zvolil. Jeho zásoby budu velepožehnávat, jeho chudé sytit chlebem; jeho kněze obléknu ve spásu a jeho svatí budou jásat radostí. Tam vzbudím Davidovi roh, připravil jsem lampu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu hanbou, ale nad ním rozkvete má posvěcenost.“ Aleluja.

Žalm sto třicátý druhý

Hle, jak dobré a jak utěšené je, když bratří přebývají svorně! Je to jako výborný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na lem jeho roucha; jako rosa Chermonská, která sestupuje na hory Siónu. Neboť tam přikázal Hospodin požehnání: život navěky. Aleluja.

ŽALM 129

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

ŽALM 130

Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

ŽALM 131

Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

ŽALM 132

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

ŽALM 133

Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

ŽALM 136

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.

Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.

ŽALM 140

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.

Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ]

ŽALM 145

Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.

Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.

Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.

Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.

O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.

A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.

Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:

Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.

Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.

Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.

Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,

Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.

Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.

Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.

Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.

Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.

Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.

Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.

Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.

Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.

Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky.

Pokoj tobě

Pokoj tobě. Prosíme tě, svatá, slávou naplněná, vždycky Panno, Bohorodice, Matko Kristova, vznášej naše modlitby k tvému milovanému Synu, aby nám odpustil naše hříchy.

Pokoj té, která jsi nám porodila pravé Světlo, Krista, našeho Boha; svatá Panno, pros Pána za nás, aby učinil milosrdenství našim duším a odpustil nám naše hříchy.

Panno Maria, Bohorodice, svatá a věrná přímluvkyně lidského rodu, přimlouvej se za nás před Kristem, kterého jsi porodila, aby nám dopřál odpuštění našich hříchů.

Pokoj tobě, Panno, pravá Královno; pokoj chloubě našeho rodu; porodila jsi nám Emmanuela. Prosíme tě: rozpomeň se na nás, věrná prostřednice, před naším Pánem Ježíšem Kristem, aby nám odpustil naše hříchy.

SVATÉ EVANGELIUM PODLE SVATÉHO JANA (6,15–23)

Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

Tenoo oasht emmok o piekhristos

nem pekyot en aghathos nem pi epnevma ethowab je akee ak soati emmon nai nan

Klaníme se Ti, Kriste, s Tvým dobrým Otcem a Svatým Duchem, neboť jsi přišel a spasil nás.

1. Pane, Ty znáš bdělost mých nepřátel a mou slabost Ty, můj Stvořiteli, znáš. Proto svěřuji svou duši do Tvých rukou. Přikryj mne křídly své dobroty, abych neusnul až k smrti. Osvěť mé oči velikostí Tvých výroků a pozvedej mne v každé době k Tvé oslavě, neboť jedině Ty jsi dobrý a milující lidi.

Doxa Patri ke Eioa ke Agio Pnevmati

Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu.

2. Pane, Tvůj soud je hrozný: lidé budou hnáni, andělé stanou, knihy se otevřou, skutky se odhalí a myšlenky budou prozkoumány. Jaký bude můj soud, já, jenž jsem zapleten v hříchu?! Kdo uhasí plameny ohně kolem mne?! Kdo prozáří mou temnotu, ne‑li Ty, Pane?! Smiluj se nade mnou, neboť jsi soucitný k lidem.

Ke nin ke a ee ke ees toos e onas toan e oa noan ameen.

Nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

3. Bohorodičko, protože v tebe skládáme svou naději, nebudeme zahanbeni, ale budeme spaseni. A protože jsme dosáhli tvé pomoci a přímluvy, čistá a dokonalá, nebudeme se bát, ale zaplašíme své nepřátele a rozeženeme je. A ve všem bereme tvou velikou pomoc, aby nás chránila jako štít. Prosíme a úpěnlivě tě žádáme, volajíce, Bohorodičko, spas nás svými přímluvami a vyveď nás z temného spánku, abychom mocně oslavovali Boha, který z tebe přijal tělo.

Κύριε ἐλέησον Kyrie eleison (Pane, smiluj se) 41krát

Svatý, svatý, svatý

Svatý, svatý, svatý, Hospodin zástupů. Nebe i země jsou plny Tvé slávy a Tvé cti. Smiluj se nad námi, Bože Otče Všemohoucí. Svatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, Bože mocností, buď s námi, neboť nemáme v našich souženích a úzkostech jiného pomocníka mimo Tebe.

Rozvazuj, odpusť a promiň nám, Bože, naše nepravosti, které jsme spáchali z vůle i bez vůle, které jsme učinili vědomě i nevědomě, skryté i zjevné. Pane, odpusť je nám pro své svaté jméno, které je nad námi vzýváno. Podle Tvého milosrdenství, Pane, a ne podle našich hříchů.

A učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích..

Rozhřešení

Pane Ježíši Kriste, náš Bože, uděl nám odpočinutí ve spánku, klid v našich tělech a čistotu v našich duších. Ochraň nás od mrákotné temnoty hříchu. Ať utichnou hnutí vášní a uhasni žár těla. Zmař vzpouru těla. Dej nám bdělou mysl a pokorné smýšlení, život naplněný ctností, lože neposkvrněné a lůžko čisté.

A pozdvihni nás k chválám noci i jitřní, pevné ve Tvých přikázáních a stále v sobě zachovávající paměť Tvých soudů. Uděl nám, abychom po celou noc vzdávali chválu, abychom dobrořečili Tvému svatému jménu, plnému slávy a důstojnosti, s Tvým dobrým Otcem a Svatým, životodárným Duchem nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Prosba modlená na konci každé hodiny

Smiluj se nad námi, Bože, potom se nad námi slituj. Ty, jenž jsi v každé době a v každé hodině, na nebi i na zemi, klaněn a oslavován, Kriste, náš dobrý Bože, dlouho shovívající, mnohomilosrdný a velmi slitovný, jenž miluješ spravedlivé a smilováváš se nad hříšníky, z nichž já jsem první; Ty, který nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil; Ty, který voláš všechny ke spáse pro příslib budoucích dober:

Pane, přijmi v tuto hodinu i v každou hodinu naše prosby; urovnej náš život, veď nás k plnění Tvých přikázání; posvěť naše duše, očisť naše těla, naprav naše myšlenky, očisť naše úmysly, uzdrav naše nemoci a odpusť naše hříchy; a vysvoboď nás od každého zlého zármutku a sklíčenosti srdce. Obklop nás svými svatými anděly, abychom jejich táborem byli střeženi a vedeni, a tak dospěli k jednotě víry a k poznání Tvé nepostižitelné a neomezené slávy, neboť jsi požehnaný na věky. Amen.

Bože, učiň nás hodnými, abychom s díkůvzdáním říkali: Otče náš, jenž jsi na nebesích...

Závěr každé hodiny