Story
**Svatý Jiří Kappadocký | Jiří Římský**
**Doba jeho mučednictví**
Svatý Jiří je nejčastěji pokládán za knížete mučedníků v době Diokleciánově, neboť v kraji Kappadokie vedl hnutí odporu proti ediktu pronásledování vydanému proti křesťanům. Většina koptských rukopisů jej však klade do doby dřívější než tento císař, do panování nelegitimního krále jménem Dadianus Peršan, muže pohanského a nikoli křesťana, který zapřel Krista a měl moc nad krajem Kappadokie. Proto Život Jiřího Alexandrijského prohlašuje, že tento posledně jmenovaný byl umučen za vlády Diokleciánovy, ačkoli se narodil na přímluvu onoho prvního, když jeho otec byl přítomen posvěcení jeho chrámu v Lyddě. V některých koptských rukopisech není jeho doba vůbec jmenována, nýbrž se říká, že to bylo „v dávných dnech“, snad míníce období před dobou Diokleciánovou.
**Jeho výchova**
Tento světec se narodil v Kappadokii v Malé Asii, z rodičů zbožných a zámožných, kteří náleželi k urozenému rodu. Jeho otec Anastasius byl místodržícím nad Melitenou v Kappadokii a jeho matka Theobaste (zvaná též Theognosta) pocházela z Palestiny, dcera místodržícího v Lyddě.
Praví se, že jeho otec byl muž zbožný a věrný Bohu i králi, takže ho král velmi miloval a učinil z něho jednoho z dvořanů, kteří ho doprovázeli na jeho cestách a výpravách. Když však král objevil jeho víru v Pána Krista, rozkázal, aby byl sťat. Svatému Jiřímu bylo tehdy čtrnáct let. Ať tak či onak, svatý Jiří přišel jako plod svatého semene zasetého do svaté půdy, nabízeje Církvi, jako i nebeským, to, co obveseluje jejich srdce.
Mučednictví místodržícího Anastasia nepřivedlo na rodinu žádné zoufalství; spíše roznítilo srdce jeho požehnaného syna Jiřího ohněm Boží lásky, aby se i on stal mučedníkem pro Pána. Když byl Anastasius umučen, vzala Theobaste své děti — Jiřího, Kasii a Madronu — a vydala se do svého rodiště, do Diospolis v Palestině.
**Jiří Římský, kníže**
Po mučednictví knížete Anastasia zaujal jeho místo kníže Justus. Bál se Boha a miloval Pána Krista, a proto prokazoval laskavost rodině mučedníka Anastasia. Dal mladého Jiřího vyučit jezdectví, aby mohl vstoupit do vojenské služby. Jiří předčil všechny ostatní v jízdě i ve cvičení se zbraní, projevuje vzácnou statečnost, a brzy se stal proslulým hrdinou po celé Palestině a byl ustanoven velitelem velkého oddílu čítajícího tisíc vojáků.
Kníže ho poslal ke králi s doporučujícím listem, který vykládal činy, jichž velitel Jiří dosáhl, a žádal krále, aby mu udělil hodnost „knížete“. Král ho velmi miloval a svolil k doporučení knížete Justa; tak se jeho jméno stalo „Jiří Římský“. Ustanovil ho knížetem velícím pěti tisícům vojáků a daroval mu šedého strakatého oře vzácného plemene na znamení své přízně.
Jiří se stal milým všem pro své vystupování, které svědčilo o jeho statečnosti, zvláště ve válce, spolu s jeho znamenitým velitelstvím a moudrým spravováním záležitostí, jakož i pro jeho ušlechtilé vlastnosti. Tak byl učiněn velitelem a správcem vojska a bylo mu dvacet let. Jiří den ode dne rostl ve vážnosti a cti. A ve dvacátém roce svého věku zesnula jeho matka.
**Láska místodržícího k němu**
Justus toužil učinit Jiřího sobě synem tím, že by mu dal za manželku svou jedinou dceru, mladou a zbožnou dívku, která se bála Boha. Sdělil to kněžně Theobaste, matce Jiřího, jež se velmi zaradovala. Justus ustanovil Jiřího, snoubence své dcery, správcem nad svým jměním, a odložili zasnoubení pro útlý věk dívky. Avšak nikdo z nich nevěděl, že Bůh mu připravoval cestu mnohem větší.
**Horlivost knížete Jiřího**
Jiří slyšel, že král shromáždil sedmdesát místodržících a vydal své příkazy, aby křesťanství zcela vyhladil a zbořil chrámy. Jiří se připravil čelit pronásledování, neboť musel vyznat svou víru před králem. Prodal vše, co zdědil po svých rodičích, dokonce i zařízení svého domu a svá roucha, a jejich cenu rozdal chudým.
Když byl tento edikt vydán, světec se chopil ediktu a roztrhal jej veřejně uprostřed zástupů na veřejném místě, poté co rozdal veškerý svůj majetek chudým, propustil své otroky a s radostí se připravil na mučednictví.
**Před králem**
Byl předveden před krále, který s ním jednal s velkou mírností a sliboval mu štědré dary, ale on na to nedbal. Když se králi nepodařilo ho zlákat, počal ho mučit po dobu sedmi let, a ruka Boží ho podpírala, aby skrze jeho utrpení získal mnohé duše pro víru. Neboť třikrát zemřel a Pán ho pozvedával, aby byl v něm oslaven, až byl počtvrté umučen; a uprostřed muk se mu dostávalo nebeských vidění, aby ho podpírala a posilovala.
**Silnější než čáry a jed**
Mezi mukami, jimž byl svatý Jiří vystaven, bylo i to, že král k němu přivedl proslulého čaroděje jménem Athanasius, který mu připravil smrtelný jed a dal jej světci vypít. Avšak světec jej vírou vypil a neutrpěl žádné újmy; načež čaroděj uvěřil v Pána Krista. Král se rozzuřil a rozkázal, aby byl světec rozdrcen v lisu opatřeném železnými zuby, dokud nevypustí ducha; avšak Pán Kristus ho pozvedl, a zástupy ho viděly, a kvůli němu mnozí uvěřili a přijali mučednictví ve jménu Páně.
Když to místodržící viděli, požádali ho v přítomnosti krále, aby jejich stolice vyrazily listí a nesly ovoce. I modlil se k Bohu a jejich žádost byla splněna. Užaslí ho odnesli k hrobům a žádali ho, aby jim vzkřísil mrtvé; i modlil se k Pánu a někteří z mrtvých povstali, vydali svědectví o spáse Pána Krista a pak opět usnuli.
**V chrámu model**
Král s ním používal mírnost, řka, že jeho srdce je raněno tím, co ho potkalo, že je mu velmi drahý a že mu udělí nejvyšší státní úřady. Nakonec ho požádal, aby s ním šel do chrámu model. Jiří se vydal s králem do chrámu modly, kde se král domníval, že Jiří obětuje kadidlo modlám, a tak by mu dal svou dceru za manželku. Když oba dospěli k chrámu, spolu s královým doprovodem a velikým množstvím lidu,
Jiří se postavil před sochu Apollónovu a zvolal k ní: „Jsi ty bůh, abych ti přinesl oběť?“ A modla odpověděla strašlivým hlasem: „Nejsem bůh.“
Světec učinil znamení Kříže a modly padly a roztříštily se. I zvolal lid, žádaje smrt nepřítele svých bohů.
Král pocítil hluboký stud a odešel do svého paláce, hořký v duši.
**Silnější než každé pokušení!**
Tajemstvím síly mučedníka svatého Jiřího bylo jeho každodenní praktikování života mučednictví, neboť přemáhal žádosti těla v bitvách, jejichž bojištěm byly jeho vlastní niterné hlubiny; a jak praví mudrc: „kdo panuje nad svým duchem, lepší jest nežli ten, kdo dobývá města“ (Přísloví 16:32).
Když byl Jiří vsazen do žaláře, císař se radil se svými muži, co má s tímto statečným velitelem učinit. Jeden z knížat vystoupil s návrhem, že tento sličný mladík neoslabne před žádnými hrozbami a dokonce by se radoval ze smrti; avšak jedna věc by ho mohla zničit, totiž svádění prostopášné dívky, která by ho polapila svým půvabem, svou přemáhající ženskostí a svým uměním. Tím by Jiří ztratil svou čistotu a jeho víra by se zhroutila.
Císař si přivolal ženu, jež měla na starosti císařovy souložnice a otrokyně, aby z nich vybrala dívku zkušenou v této věci.
Dívka byla poslána do žaláře, aby strávila noc s mladíkem, aby ho svedla a on s ní padl. Avšak svatý Jiří, který se naučil přinášet každého dne oběť lásky na oltáři čistoty v Kristu Ježíši, proměnil žalář ve svatý chrám, v němž se konaly modlitby za spásu jeho vlastní duše, za spásu této dívky a všech kolem něho.
Ještě nenastalo ráno, když dívka přistoupila k svatému Jiřímu s pláčem, žádajíc ho, aby k ní promluvil o tajemství své čistoty, své cudnosti a pozvednutí svého srdce k věcem nebeským. I počal jí kázat o spáse a předkládat jí převznešený život evangelia.
Císařovi muži přišli časně zrána, aby vzali dívku k císaři, a nalezli ji oděnou skromností a ozdobenou čistotou a tichostí, vyznávající svou víru v Pána Krista, svého Krále a svého Spasitele.
Císař a jeho muži užasli nad tím, co se stalo, a byl vydán rozkaz, aby jí byla mečem sťata šíje. Byla vedena na místo mučednictví, kde poklekla, radujíc se, modlíc se ke svému Spasiteli, našemu Pánu Ježíši, aby přijal jejího ducha a udělil jí korunu svědectví.
Císař si umínil, že dá Jiřímu okusit nejtvrdší druhy muk, v odplatě za to, co učinil s dívkou.
**V královském paláci**
Když se zázraky, jež Pán konal jeho rukama, rozmnožily, a král pocítil své vlastní selhání, vzal Jiřího s sebou do paláce, aby ho zlákal slibem, že mu dá svou dceru za manželku. Tam v paláci ho královna uslyšela modlit se a požádala ho, aby jí vyložil svou víru; i otevřel Pán její srdce a Duch Boží ji přitáhl k víře. Královna Alexandra počala krále kárat: „Neřekla jsem ti, abys neodporoval Galilejským, neboť jejich Bůh je mocný?“ A když král poznal, že světec naklonil její srdce k Pánu, rozkázal, aby její tělo bylo rozdíráno hřebeny a její hlava sťata, aby přijala korunu mučednictví.
Když královna viděla Jiřího, jak je veden do žaláře, zavolala na něho, aby se zeptala na svůj křest. Světec jí odpověděl, aby se neznepokojovala, neboť kdyby se nenašla příležitost k jejímu křtu, pak prolití její krve pro víru v Pána Krista bude svatým křtem, který jí otvírá brány Ráje.
Její duše se zaradovala a královna přistoupila k mučednictví, řkouc: „Pane, nechala jsem dveře svého paláce dokořán otevřené; nezavírej tedy dveře svého Ráje před mou tváří, ó ty, jenž jsi přijal pokání lotra po pravici.“
Královně byla sťata hlava, aby její duše odešla do Ráje a kochala se patřením na svého Spasitele.
**Jeho mučednictví**
Král se obával, aby proti němu nepovstala vzpoura, neboť skutky Boží vykonané rukama světce se staly široce známými; proto rozkázal, aby byl Jiří sťat. To se stalo 23. baramúda.
**Ikona mučedníka svatého Jiřího Římského**
Ikona nese symbolický význam:
Nevěsta, která se na ikoně objevuje, ukazuje na Církev, jež hledí na své mučednické děti s radostí a pýchou.
Drak ukazuje na Satana, který poštvává zlý svět proti víře.
Kopí ukazuje na Kříž Pána slávy, Ježíše, který uděluje vítězství.
A porážka draka ukazuje na porážku zla a jeho zdroje (ďábla) mocí víry.
Mezi drúzskými bratry je nazýván „al-Chidr“.