TSK · Príslovia 1:22

I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej sem ke mně.

Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.

Toto nejprve vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící,