TSK · Žalmy 102:4

A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.