TSK · 3 Janův 1:3

V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.

(Vždycky při každé modlitbě mé, s radostí za všecky za vás prosbu čině,)

Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?

Pro pravdu, kteráž zůstává v nás a s námiť bude na věky:

Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.