TSK · 1 Mojžišova 8:1

Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.

I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.

Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.

Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším.

Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.

Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho.