TSK · Jakubův 4:13

A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání.

Nadto jsou psi obžerní, nevědí, kdy jsou syti; pročež sami se pasou. Neumějí učiti, všickni k cestám svým patří, jeden každý k zisku svému po své straně.

I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.