TSK · Jób 12:10

Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.

Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.

Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.