TSK · Jób 16:7

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící.