TSK · Jób 33:3

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.