TSK · Jób 6:15

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?

Že aj, všecky ženy, kteréž pozůstaly v domě krále Judského, přivedeny budou knížatům krále Babylonského, a samyť říkati budou: Nabádaliť jsou tě, a obdrželi na tobě ti, kteříž tě troštovali pokojem; uvázlyť v bahně nohy tvé, a nazpět obráceny.

Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

Tiť jsou na hodech vašich poskvrny, když s vámi hodují bezstoudně, sami se pasouce; jsouce jako oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví a vykořenění,