TSK · Príslovia 22:15

Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

Mezi nimižto i my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní.