TSK · Príslovia 3:25

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.

Na spravedlnosti upevněna budeš. Vzdálíš se od ssoužení, protož se ho nebudeš báti, a od setření, nebo nepřiblíží se k tobě.

Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila.

A aj, bouře veliká stala se jest na moři, takže vlny přikrývaly lodí. On pak spal.

Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,)

Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prve býti, ale ne ihned konec.

Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.