TSK · Žalmy 10:7

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.

Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země,

Hrob otevřený hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich.