TSK · Žalmy 109:2

Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále.

Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.

I vystavili falešné svědky, kteříž řekli: Člověk tento nepřestává mluviti slov rouhavých proti místu tomuto svatému i proti Zákonu.