TSK · Žalmy 114:4

Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě.

Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.

A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.

Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.

Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.