TSK · Žalmy 2:1

Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci?

I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.

To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.