TSK · Žalmy 38:10

Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

Zkormoutilo se srdce mé, hrůza předěsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach.

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.