TSK · Žalmy 55:22

Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.

Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?

Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati?

Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.

O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.

Všelikou péči vaši uvrhouce na něj. Nebo onť má péči o vás.