TSK · Žalmy 77:3

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,