TSK · Žalmy 8:4

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.

Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.

Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného?

I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.

A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.

Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.