TSK · Žalmy 90:2

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

Takto praví Hospodin, král Izraelův a vykupitel jeho, Hospodin zástupů: Já jsem první, a já poslední, a kromě mne není žádného Boha.

Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.

Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících a Pán panujících,

Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.