TSK · Žalmy 97:11

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.

Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.

A kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.

A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek.