TSK · 1 Janův 1:6

Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili?

Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své,

Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

Což jsme viděli a slyšeli, to vám zvěstujeme, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem.

Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad.

Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý.