TSK · 2 Korintským 7:2

I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil.

A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyraztež prach z noh vašich.

Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.

Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a skrze lahodné řeči a pochlebenství svodí srdce prostých.

Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.

Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.

Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.

Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně.

Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne.

Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy.