TSK · 2 Korintským 9:6

Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.

Míním pak toto, že jeden každý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův, já Petrův, já pak Kristův.

Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil.

Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.

A totoť pravím proto, aby vás žádný, falešně dovodě, neoklamal podobnou k pravdě řečí.