TSK · Ámos 9:2

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin.

V Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou.

I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.