TSK · Jakubův 5:4

A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.

Neutiskneš mocí bližního svého, aniž obloupíš ho. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra.

Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.

Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.

A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

Páni spravedlivě a slušně s služebníky svými nakládejte, vědouce, že i vy Pána máte v nebesích.