TSK · Jób 19:2

Když tedy trápila jej slovy svými každého dne, a obtěžovala jej, umdlena jest duše jeho, jako by již měl umříti.

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

A spravedlivého Lota, ztrápeného těch nešlechetníků chlipným obcováním, vytrhl.