TSK · Jób 20:24

Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin.

Viděl jsem Pána, an se postavil na oltáři a řekl: Udeř v makovici, až se zatřesou ty veřeje, a rozetni je všecky od vrchu jejich, ostatek pak mečem zmorduji. Neutečeť žádný z nich, aniž kdo z nich bude, ješto by toho znikl.