TSK · Jób 26:2

Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb snad rozmlouvání má, neb jinou práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí.

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Posilňtež rukou opuštěných, a kolena klesající utvrďte.

Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.