TSK · Jób 33:21

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.