TSK · Jób 7:3

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.