TSK · Matouš 25:30

Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.

A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, a zvláště, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.

Tiť jsou studnice bez vody, a mlhy vichrem zbouřené, jimžťo mrákota tmy chová se na věčnost.

Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys chutně studený byl anebo horký.