TSK · Žalmy 102:5

To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.