Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
TSK
TSK · Žalmy 127:2
Treasury of Scripture Knowledge references in BKR.
Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.
A učině s nimi smlouvu pokoje, způsobím, že přestane zvěř zlá na zemi; i budou bydleti na poušti bezpečně, a spáti i po lesích.