TSK · Žalmy 13:4

Nebo uslyšíce Kananejští a všickni obyvatelé země, obklíčí nás vůkol, a vyhladí jméno naše z země. I což to učiníš jménu svému velikému?

Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval.

A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání.