TSK · Žalmy 137:6

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.

Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.

Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.

Podle pečlivého očekávání a naděje mé, že v ničemž nebudu zahanben, ale ve vší doufanlivé smělosti, jako i prve vždycky, tak i nyní veleben bude Kristus na těle mém, buďto skrze život, buďto skrze smrt.