TSK · Žalmy 139:4

Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

I stane se v ten čas, že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami, a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiniť dobře Hospodin, aniž zle činí.

Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.