TSK · Žalmy 140:5

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.

Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.

Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;

Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.