TSK · Žalmy 146:7

Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.

Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.

Když jho břemene jeho a prut ramene jeho, hůl násilníka jeho polámeš, jako za dnů Madianských,

Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.

K vám pak přikročím s pomstou, a budu rychlým svědkem proti kouzedlníkům, a proti cizoložníkům, a proti křivopřísežníkům, i proti těm, kteříž s útiskem zadržují mzdu nájemníka, vdově a sirotku, a příchozímu křivdu činíce, nebojí se mne, praví Hospodin zástupů.

Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu,

Ale anděl Páně v noci otevřev dveře u žaláře, vyvedl je ven a řekl: