TSK · Žalmy 147:8

A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,

Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.

I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.

Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.