TSK · Žalmy 17:1

Budouť již i oči mé otevřené, a uši mé nakloněné k modlitbě z místa tohoto.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah.

Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá:

Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá.

I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz.